DANONE - cup 2013 vstoupil do republikových semifinále, vrchol uvidí nakonec Praha ...

Po krajských kolech DANONE-cupu se rozjely i republikové nadstavby. Vítězný výběr OFS Náchod nás bude reprezentovat v Hluku, reprezentaci kraje podpořil i Krajský fotbalový svaz. Výsledek krajského kola...

Vítěz krajského kola sportovních středisek mládeže RMSK Cidlina Nový Bydžov reprezentoval Královéhradecký kraj ve Velkých Losinách. Více o tomto republikovém seminále sportovních středisek mládeže zde ...

Celek Cidliny byl jenom krůček od velkého úspěchu, tedy postupu do celorepublikového finále. Branka v nastavení, kterou tým obdržel v utkání s TJ Svitavy na konečných 2:2, poslala nakonec do finále vedle Zbrojovky Brno Baník Ostrava.


Komentář trenéra Petra Průchy přinášíme zde ...

"Na turnaj do Velkých Losin jsme se hodně těšili, ale přiznám se, že určité obavy jsme měli. Měli jsme totiž strach, abychom neudělali ostudu a dobře reprezentovali klub RMSK Cidlina a město Nový Bydžov. Je třeba si uvědomit, že na turnaji hráli vítězové krajů SpSM.  Zajímavostí bylo, že nás poslali do moravské skupiny. Věděli jsme, že do celkového finále Danone Cupu, který se bude konat s největší pravděpodobností v Praze, postupují dva týmy. Ale to jsme nepovažovali za tak důležité. „No, ale čo chýbalo.“ Vše popíšu. To si počtete.     
Hned na začátek turnaje jsme poměřili síly se silným Slováckem. Kluci se favorita nezalekli a utkání velmi dobře rozehráli a dokonce krásnou brankou Víti Fuxy jsme se ujali vedení 1:0. Hosté však v 10. minutě stav srovnali a byli dalších 10 minut lepším týmem (hrálo se 2x15). Nedali dva samostatné zájezdy a to rozhodlo. Naopak  z brejku se ujímáme  vedení Olím Velichem. Po vstřelené bance nám narostla křídla, dá se říci, že jsme excelovali a dalšími brankami Velicha a Kuby Štípáka jsme nečekaně vysoko zvítězili 4:1. Dobrý začátek  .
Ve druhém utkání nás čekal vítěz olomouckého kraje tým Velkého Meziříčí. Výborný zápas, hosté nás ze začátku zaskočili a hned nám vstřelili branku. My však zanedlouho z penalty Kubou Štípákem srovnali a posléze po brejku Ondry Špinky se ujímáme  i vedení 2:1. Poločasový stav byl krásný, avšak věděli jsme, že druhých 15 minut bude nesmírně těžkých. A to se potvrdilo. Celek Velkého Meziříčí měl více ze hry a po zásluze, asi 7 minut před koncem, skore srovnal. Poté jsme se opět zvedli a hráli vyrovnanou partii. Měli jsme i nějaké šance.Musíme konstatovat, zasloužená dělba bodů.
Třetí utkání turnaje Prostějov. Nutno podotknout, že utkání začal Prostějovský tým lépe a vstřelil nám i regulérní branku, která mu byla ale nesmyslně neuznána pro ofsajd. A jak už to ve fotbale bývá, my jsme po dvou krásných akcích, vedli v desáté minutě 2:0. Branky vsítil David Hruška. Pak ovšem pod dojmem své viny rozhodčí proti nám nařídil nesmyslnou penaltu za ruku Víti Fuxy. 2:1. Poločas. Nervozita by se dala krájet. Druhý poločas si doufám tvrdit, že byl vítězstvím morálky a vůle. Měli jsme sice šance, ale takovou šanci, co měli Prostějovští, to nás měl zatím fotbalový pánbůh rád. Slavíme vítězství 2:1, 7 bodů po třech kolech, nádhera. Kdeže to ten Nový Bydžov leží? Tázavé pohledy na naše hráče jsou zřejmé. Z davu se ozývá ,,já už to vím,prý někde u Prahy."
Čtvrtý zápas nás čekal soupeř ze všech nejlepších. Do té doby suverénní Zbrojovka Brno. O tomto utkání řeknu asi toto: Ještě 30 minut po zápase kluci seděli v kabině, a stále ještě udýchaní říkali: „Pane trenére, takový tlak soupeře jsme ve své fotbalové kariéře ještě nezažili.“ Výsledek 0:0 byl pro nás vlastně vítězstvím, je ale fakt, že branku soupeře jsme moc neohrozili. Musíme konstatovat, že paní štěstěna byla stále na naší straně. A byl večer, spát a připravovat se na druhý perný den.
A byl tu den D. Situace se velice zajímavě vyvíjela. Byli jsme po prvním dnu druzí, tudíž postupoví. Ale věděli jsme, že udržet se na tomto místě bude nesmírně složité. Taky že jo. Hned po ránu, Baník Ostrava. Korektně,naprosto korektně musíme říci, že nás Baník po zásluze 2:0 přehrál. Moc šancí jsme neměli  i když druhou branku jsme obdrželi až v úplně  poslední minutě. Nic se neděje chlapi. Vyvinulo se to tak, že když porazíme Svitavy tak přeskočíme Baník Ostrava a budeme druzí, takže postupový. Avšak pozor, porážka nás sráží až na pátou pozici, remíza jsme třetí, úspěch jako hrom, ale nepostupujeme.                                      
Tento poslední zápas bych nazval Bydžov proti celé Moravě. Opravdu celá Morava šla proti nám. Jsem přesvědčen, že ty mé nevinné duše pod takovým psychickým tlakem ještě nehrály. Připadali jsme si jako zloději v bance, které načapali při krádeži a banka je obklíčena kordonem policajtů. Na celém stadionu nám fandilo vlastně 5 lidí a pět našich rodičů. Dva lidé z jednoho stánku, dva lidé z místní hospůdky a jeden člen pořadatelského sboru, který prožil dětství na vesnici. Podotýkáme, že o to aby nám fandili dotyční zástupce obsluhovacích zařízení, mají velkou zásluhu naši milí již zmíněný rodiče, za což jim moc a moc děkujeme. Avšak kdyby vše proběhlo v rámci korektnosti, tak OK, ale bohužel to tak nebylo. Nevymlouváme se, vše popíšu.                                                                                                                                                        
Svitavy, je to úplně poslední zápas na turnaji.Nikdo jiný už nehraje, o to je tento zápas pikantnější. Nervózní jsme jako psi. Je to vyrovnané, nepřesné, tíha zodpovědnosti veliká. Přesto se v desáté minutě po centru ujímáme Jáchymem Tučkem vedení 1:0. Sláva, sláva máme za sebou poločas. Víme ale, že druhých 15 minut bude nesmírně dlouhých a to se potvrdilo. Deset minut před konce  Svitavy srovnávají stav. Skvělá střela za vápnem, náš gólman Dominik Šoltys vyráží, dorážka  útočníka – gól. Ofsajd? Říkali, že ne. Budeme jim věřit, nevadí. Semkli jsme se a 5 minut před koncem jsme opět strhli vedení na svou stranu. Dominik Šoltys vystřelí trestný kop od půlky a svitavský hráč hlavou míč prodloužil do vlastní sítě. Euforie veliká, chybí kousíček vítězství už začínáme věřit, zvlášť když už běží poslední minuta. Nastavíme 35 vteřin. Proboha proč, za co, žádný zápas se neprodlužoval prý za kratičké ošetřování svitavského brankáře. Nic kluci, nedá se nic dělat. Běží nastavený čas, Svitavy hází aut na půlce. Hodí ho samozřejmě k naší brance. Zdálo se nám, že míč se odráží od svitavského hráče, ostříží zrak rozhodčího ukazuje rezolutně na roh, asi jo, snažíme se být objektivní. Budiž. Čas vypršel, Svitavy kopou kop. Náš velký fanoušek Jiří Vojtěch, stojící za naší brankou, se ptá rozhodčího. Kdy bude konec? Kopne se roh a konec,říká. OK. Slyší to všichni hráči i trenéři. Svitavy kopou roh, bez větších problémů odvracíme, už zvedáme ruce čekající závěrečného písknutí rozhodčího, avšak rozhodčí ne a ne písknout konec. Další roh, stále nevěříme, že další roh budou svitavští zahrávat, vždyť už je minuta deset po čase. Rozhodčí musí přece písknout konec. Nepískl. Svitavy zahrají poslední roh turnaje znamenitě. Všechny naše hráče na přední tyči míč minul, vznikla takzvaná „trma vrma“ a na zadní tyči si míč nešťastně od kolene srazil do vlastní sítě náš hráč. Dojdeme na půlku a konec. Všichni jsme oněmělí, nevíme, co máme dělat. Všichni popadáme na zem, kluci do jednoho brečí a my jen zíráme jak kolem nás křepčí celá Morava, nejvíce tým Baníku Ostrava, který nás přeskočil a posunul se na druhé místo. To co se potom dělo, bylo husté. Přiznáme se, že z posledních sil jsme s kolegou Pavlem kolegou zabránili moravskočeské ostudě. Je půl hodiny po turnaji a kluci stále nemůžou zkousnout takovýto závěr. Co jim mám říci, už vím, když jde tento pán v černém okolo na oběd a vidí kluky, jak jsou nešťastní, od ucha k uchu se směje a chová se arogantně. Je na něm zřetelně vidět jak nás má totálně na háku. Ještě k nám cosi pronese a je jasné, že se to potká s odezvou. Kluky okřikuji, aby dali pokoj, ale sám si říkám, je tohle vůbec možné, není to brzo, takhle brzo kluky seznamovat s realitou českého fotbalu? Jsem z toho špatný, byť to tak nevypadá, jsem z toho smutný stále. Co naděláme,nezbývá nám říci nic jiného než JEDEME DÁL KLUCI. 
Závěrem. Jinak si myslím, že třetí místo je skvělé. Vesničtí chlapci se přesvědčili, že když táhnou za jeden provaz, tak dokáží i takřka senzační věc. A že od ní byl krůček. Na začátku se všichni mančafty kluků ptali, kde že je ten Nový Bydžov. Po tomto turnaji jsem přesvědčený, že už to všichni moc dobře vědí. Takže semifinále "Danone cup" RMSK Cidlina 3. místo, skore 10:8. První Zbrojovka Brno, druhý Baník Ostrava. Klub reprezentovali tito hráči: Dominik Šoltys, Filip Zvěřina, Vítek Fuxa, Lukáš Heger, Štěpán Blažek, Jakub Novák, Pavel Kopecký, Jáchym Tuček, Pavel Špinka, Jakub Štípák, Oliver Velich, Pokorný Pavel, Váňa Matěj, Hruška David. Všem moc děkuji za skvělou reprezentaci klubu RMSK Cidlina, Královéhradeckého kraje i Města Nový Bydžov."

K závěru turnaje se vyjádřil i ředitel turnaje, sekretář Komise mládeže FAČR Roman Vonášek:

"Speciální a velké poděkování z mé strany patří trenéru Nového Bydžova panu Petru Průchovi za zvládnutí situace po posledním zápase, který rozhodl o neúčasti jeho družstva v  republikovém finále v Praze. Kritika směrem k rozhodčímu byla „velká“ a především jeho zásluhou se situaci podařilo vyřešit, byť v daný moment to i pro něho muselo být velice těžké. On i jeho svěřenci se zachovali jako správní sportovci!"

Hezký den přeje

Roman Vonášek
sekretář mládeže FAČR
oddělení neprofesionálního a mládežnického fotbalu