Petr Silbernágl: A třída je vyrovnaná, každý může zdolat každého

Za Hradec Králové si zahrál první ligu, nikdy nezapomene na velký duel se slavnou Spartou. Petr Silbernágl nyní vede v A třídě Třebechovice a říká: „Soutěž je velmi vyrovnaná.“

Jak jste se vůbec ocitl v Třebechovicích?

  „V lednu 2014 mě kontaktoval předseda Jirka Voslář, jestli bych neměl zájem jít trénovat do Třebechovic, protože Roman Kyral odchází trénovat do Holic. Tuto nabídku jsem vzhledem k momentální pracovní vytíženosti odmítl s tím, že se k tomuto tématu budeme moci někdy vrátit. Pak mi v červenci na dovolené zazvonil telefon, jestli se už k tomu můžeme vrátit. Po dovolené slovo dalo slovo a já se ocitl v Třebechovicích.“

Bylo vám už za vaší kariéry jasné, že budete chtít trénovat?

  „Za mé fotbalové kariéry jsem neměl - ani na jejím sklonku - sebemenší ambice prosadit se na trenérské lavičce. Chtěl jsem hrát, to byla pro mne motivace. Kdepak trénovat! Částečně jsem věděl, co trenérská řehole obnáší, neboť táta v době, kdy já hrával, trénoval (je trenérem 1. třídy). Dnes už vím, že jsem o tom, co tato řehole obnáší, věděl opravdu málo.“

Jak vzpomínáte na časy v nejvyšší soutěži? Máte nějaký nezapomenutelný zážitek?

  „Každý hráč asi vzpomíná na svůj ligový debut. Mě to potkalo v roce 1989 doma v prvním jarním kole federální československé ligy proti Plastice Nitra. V sestavě hostí zářil Moravčík. Těžké utkání na začátku jarní části sezony jsme tenkrát zvládli a zvítězili 2:0. Ještě větší dojem ale ve mně zanechalo domácí pohárového utkání s pražskou Spartou. Myslím si, že to bylo v sezoně 1985/86. My hráli 1. ČNL, Sparta byla posledním mistrem v kádru s Bergrem, Chovancem, Strakou, Haškem, Němečkem, Denkem, Bielikem, Grigou, Lavičkou atd. Hrálo se na Malšáku pod lízátky a do ochozů tenkrát na pohár přišlo skoro 20 tisíc diváků. Utkání, jež jsem nedohrál kvůli tržné ráně na hlavě, kterou spravilo pár stehů, jsme sice prohráli 0:2, ale ostudu jsme tehdy neudělali a pro mě to byl neskutečný zážitek.“

Jaký fotbal by měl váš tým – samozřejmě v ideálním případě – hrát?

  „Fotbal je především hra, zábava. A to by měl naplňovat. Měl by lidi, co na něj přijdou, bavit. Hráče, rozhodčí, diváky, realizační tým. Asi každý by chtěl hrát atraktivní, útočný fotbal s velkým množstvím brankových příležitostí a branek, především v soupeřově síti. A to nejde bez kvalitní defenzivy s aktivním presingem a napadáním, aby byl tým co nejdříve a co nejdéle na balonu, aby si mohl ty příležitosti vytvářet. Samozřejmostí by měla být bojovnost a nasazení v každém zápase.“

Jaká je podle vás úroveň A třídy?

  „A třída je poměrně velice vyrovnaná soutěž, v posledních letech obzvláště. Porazit v ní může každý každého. Kluby, které mají širší kádr a mají z čeho vybírat, mají rozhodně výhodu.“

Vidíte v ní kluby, které mohou myslet nejen na postup, ale také na úspěšné působení v přeboru?

  „Třebeš, Kostelec n. O., Vrchlabí jsou podle mě favority na postup. Třebeš má navíc kvalitní a širokou mládežnickou základnu, takže o její budoucnost se nebojím. Myslím si, že tyto týmy by se v krajském přeboru neztratily.“

Jde obecně kvalita této soutěže v poslední době nahoru, stagnuje, či padá?

  „Kvalita soutěže podle mě stagnuje. Málokterý tým si dokáže delší dobu udržet stabilní formu, a tak v soutěži poměrně často dochází k překvapivým výsledkům.“

Váš tým je ve spodních patrech. Bude mít problémy se záchranou?

  „Pevně věřím, že ne. Nedávno jsme konečně ukončili naši šestizápasovou šňůru bez bodového zisku, která se už nemůže opakovat.“

Jaké jsou důvody?

  „Je jich hned několik. Ten největší nastal, když se nám v 5. kole zranil kapitán a tahoun mužstva Petr Pokorný. Nahradit jeho mnohaleté hráčské zkušenosti a organizační schopnosti na hřišti byl problém. K tomu se přidala zranění dalších hráčů, jejichž absence trvala vlastně více než třetinu podzimní sezóny (Szöke, Krejcar, Horák, Čapek). Ve stejném období přišly i stopky za vyloučení (Žaloudek – nedisciplinovanost při startu za B tým) a rázem byl problém, abychom zápas odehráli v jedenácti lidech.“

S jakými ambicemi jste vůbec šli do sezony?

  „Chtěli jsme hrát v horních patrech tabulky, což se nám, bohužel, zatím nedaří.“

Je pro vás velký rozdíl, když hrajete na obřím hřišti doma a přijedete například do Kunčic, kde je mnohem menší plac?

  „Pokud bychom toto řešili čistě statisticky, tak nám adaptace na menší hřiště nedělá problém, neboť jsme zvítězili na menších hřištích, jako je v Kunčicích nebo Černilově. Ale asi vám dám za pravdu, že větší domácí hřiště je pro nás výhodou.“

Zamlouvá se vám novinka letošní sezony – a to penaltové rozstřely?

  „V praxi jsme si tuto novinku zatím nevyzkoušeli. Ale abych pravdu řekl, moc se mi to nezamlouvá. Penalty byly výsadou pohárových soutěží. Soutěží z hlediska časového krátkodobých, u kterých jde o postup do dalšího kola nebo kol. Někdo může namítnout, že pohár je také dlouhodobá soutěž, ale jen pro vítěze. Zavedení tříbodového systému mělo své opodstatnění v podobě výraznějšího ohodnocení vítězství, což naopak bodový bonus po penaltovém rozstřelu smazává. Pro diváka je to možná atraktivnější. Ale vážně, nevím. Až čas to prověří.“

PETR SILBERNÁGL

Narozen: 3. února 1966

Kariéra - hráčská: Slavia HK, Spartak HK, VTJ Dukla Tábor, FK Kolín, Slovan Liberec, Jiskra Ústí nad Orlicí, FK Agria Choceň.

Trenérská: Sokol Chvojenec, SK Holice, FC Nový Hradec Králové, SK Třebechovice pod Orebem.

Profese: Ekonom, absolvent VŠCHT Pardubice.

Rodina: Ženatý, dva synové.

Koníčky: Sport, v zimě lyžování, v létě vodáctví, houbaření.