Kapitán Bydžova zůstává – navzdory nabídkám z divize

Mohl se vrátit do vyšší soutěže, tedy do divize. Kapitán Nového Bydžova Petr Tomeš však navzdory nabídkám zůstává. „Neměl jsem potřebu někam odcházet, neboť v Bydžově se během podzimu vytvořila skvělá parta vedená výborným trenérem,“ říká.

Prý jste měl během zimní přestávky nabídky, ale odmítl jste přestup. Odkud a proč zůstáváte v Bydžově?

Ano, některé kluby mě skutečně kontaktovaly. Jednalo se o kluby od divize vlastně až po okresní IV. třídu. (zasměje se) Žádnému z nich se mě však nepodařilo zlanařit. Ani jsem neměl potřebu někam odcházet, neboť v Bydžově se během podzimu vytvořila skvělá parta vedená výborným trenérem.

Proč jste vlastně v létě odešel z týmu Nové Paky?

Když jsem v prvních dvou přípravných zápasech odehrál dohromady zhruba dvacet minut, tak mi bylo hned jasné, že se mnou se tam nepočítá. Rázem byla moje motivace i zájem téměř na bodu mrazu. Na druhou stranu návratu do Bydžova vůbec nelituji. Fotbalem jsem se tam zase začal bavit.

Jak hodnotíte podzimní část přeboru z pohledu vašeho týmu?

Kdyby mi někdo po úvodních třech prohraných zápasech řekl, že po podzimu budeme figurovat na šesté příčce, asi bych si klepal na čelo. Jenže postupem času si všechno sedlo, trenér v našem mužstvu probudil vítězného ducha a začali jsme čím dál častěji vyhrávat. Mnozí nám před sezonou předpovídali, že bychom mohli hrát na špici a vlastně nebýt špatného začátku, mohlo to tak být, neboť od třetího místa nás dělí pouhé tři body.

A jaké byly vaše osobní výkony?

Vždycky je co zlepšovat. Jsem týmový hráč a chci pořád vyhrávat. To se ne vždycky povedlo, takže nemohu být úplně spokojen. Snažím se podávat co nejlepší výkony ve prospěch mančaftu a tak to zůstane. Jen mě mrzí, že jsem nemohl nastoupit ve dvou domácích zápasech (Rychnov 1:4 a Libčany 2:2) a nepomohl tak klukům k lepším výsledkům.

Trenér Stříž vás využíval na různých pozicích. Mimo levého záložníka jste hrál i ve středu zálohy či v útoku. Byl to nezvyk?

Nezvyk to pro mě tak úplně nebyl, neboť jsem už dříve čas od času nastoupil na různých postech. Bylo to převážně v přípravných obdobích, ale někdy i třeba v mistrovských utkáních. Nechci o sobě tvrdit, že jsem univerzál, ale rozhodně mi nedělá problém, když mě trenér zařadí na jakýkoliv post. V posledních letech jsem nehrál snad jedině stopera.

Překvapilo vás něco v krajském přeboru?

Když jsem před X lety hrál krajský přebor, tak měl podle mého názoru slabší úroveň. Tehdy třeba týmy ze špice tabulky pravidelně vyhrávaly výrazným rozdílem nad outsidery. To v současném přeboru není moc k vidění. Nyní má většina mužstev ve svém středu zkušené hráče, kteří prošli vyššími soutěžemi. A právě tím je podle mě úroveň krajského přeboru kvalitnější.

Je v kraji vůbec někdo připraven na postup do vyšší soutěže?

To si nejsem vůbec jistý. Neznám plány a finanční možnosti jednotlivých klubů. Jestliže by někdo postoupit chtěl, bude se muset minimálně o tři hráče posílit, aby hrál v divizi důstojnou roli. Rozdíl mezi přeborem a divizí totiž pořád není malý.

V minulosti jste hrál i futsal. Proč nepůsobíte v ligovém týmu Salamandru Hradec?

Během přípravy na tuto futsalovou sezonu jsem měl problémy s achilovkami. Kvůli tomu jsem nemohl trénovat na sto procent. Vygradovalo to až v nutnost přerušit tréninkový proces. Když už jsem se pak konečně dal do pořádku a chtěl začít znovu trénovat, tak se ozvala pro změnu třísla, s nimiž jsem měl v minulosti potíže už několikrát. Mám za sebou třeba i operaci. Především těžký futsalový míč si s mými třísly vůbec netyká. Několikrát za sebou tvrdě vystřelíte a třísla se ozvou. Na první ligu musíte být stoprocentně zdravotně v pořádku, jinak to nemá význam. Teď o víkendu jsem si byl zahrát na halovém turnaji a píchlo mě v koleně, takže hala mi prostě není souzená. Prostě ji musím hodně omezit. Je zvláštní, že při fotbale podobné zdravotní komplikace nemám, za poslední rok to byly snad jen ty achilovky v létě.